V dnešním článku si více rozebereme Itálii, kde jsem byla na sólo tripu. Na instagramu máte udělané už výběry na každou část, kde jsem byla i s menším povídáním, ale chtěla jsem napsat i článek s tím, jak se ve mě urodil nápad "pojedu sama za hranice" a jaké to doopravdy pro mě bylo.
Když jsem měsíc zpět plánovala s přáteli projížďku po Itálii, tak mi došlo, že bych chtěla mít jednu dovolenou sama pro sebe. Hlásek ve mě řval "potřebuješ být sama, bez nikoho". A tak jsem řekla přátelům, že se omlouvám, ale že nepojedu, že chci jet někam sama. Měla jsem v tu dobu celkem krizi, vraceli se mi úzkosti a nebyla jsem úplně správně naladěná. Přestěhovala jsem se do nového bytu a plánovala si, jak se zas srovnám do pohody.
Postupně jsem si začala plánovat, kam přesně pojedu. Věděla jsem, že Itálie, ale nevěděla jsem jaké místa. Původní plán byl nakonec každý den projet jinou část Itálie, ale když jsem to řešila (skvělá skupina na facebooku - ženy sami ve světě), tak spousta slečen mi radilo, že bych byla více unavená než že bych si to užila. Já jako nezkušený člověk s tímto jsem na to dala a udělala jsem dobře. Zkrouhla jsem to na Miláno - řím - Pisa - Janov.
Když jsem si ujasnila cestu, tak jsem koupila letenky (které jsem nějakou dobu sledovala, abych vychytala ty nejlevnější) a postupně hledala všechny spoje, přemýšlela, kde mě zajímá více míst a kde ne - jak dlouho se tam zdržet, ubytování.. až jsem nakonec všechno měla zařízené. Pro mě to bylo opravdu dost hodin strávených na plánování (jak dlouho je co od sebe, jak dlouho se tam přibližně zdržím, jaké místa chci vidět, kde koupit vstupenky a tak dále) - ale nakonec všechno bylo hotovo.
Pořád mi asi nedocházelo, že fakt odjíždím sama a že tam nebude NIKDO, kdo by mi pomohl. Najednou ale jsem odjížděla na letiště a začala jsem být nervózní. Dost. Když jsem se loučila na letišti a prošla kontrolami.. začalo to být trošku intenzivnější, ale též kvůli tomu, že letím po třetí v životě letadlem a k tomu úplně SAMA. A já se letadel fakt bojím. 😀
Vzlet byl podle mě úplně nejhorší, ale po chvilce, co jsme se ustálili, tak jsem vydechla a snažila si to užívat. Občas mě chytla panika, když jsem viděla to křídlo, jak se celé třese, ale vždy jsem se podívala na zbytek lidí, co byly naprosto v klidu a tak jsem se uklidnila i já. Let zpět jsem si nakonec i užívala! Jak vzlet, tak přílet a bylo to skvělý. Chce to jen zvyk a klidnou mysl.
Komentáře
Okomentovat