Vyhoření

 

Přeji Vám krásný den :) Doufám, že si dnešní slunečný den užijete a o víkendu si po náročném týdnu pořádně odpočinete. :)

Dnes bych ráda psala o vyhoření. Vím, že všude najdete spousty článků o tom "jak nevyhořet, co dělat když vyhoříte?" a podobně. Ale řekla jsem si, že ještě jeden článek se v tom rybníčku neztratí a třeba Vám některým pomůže.

Na úvod bych asi nejdříve vysvětila co to vyhoření vůbec je. Vyhoření bych přirovnala trošku k depresi, protože má dost podobné symptomy - naprosté vyčerpání, vyhasnutí v sobě nebo-li ztráta motivace ke všemu, totální nechutenství do práce až nenávist / úzkostné stavy. Vyhoření bývá nejčastěji v profesích, kde máte každodenní kontakt s lidmi. 

Minulý rok jsem tím prošla a nebudu lhát, ale ochromilo mě to na docela dlouhou dobu. Vlivem každodenní práce (15-16 hodin) s lidmi, kdy jsem to doslova přeháněla a byla v práci v podstatě nonstop - přišlo vyhoření. Celý víkend co jsem měla před prací volno jsem probrečela, když jsem šla spát, tak jsem se budila s brekem, protože se mi zdálo, že jsem v práci. Najednou jsem tu práci nenáviděla, nedokázala jsem vstát ani z postele, nechtěla jsem nic dělat, byla jsem vyčerpaná, všechno jsem nenáviděla a cítila totální bezmoc najednou ve všech směrech mého života.

Nevěděla jsem, jak tohle řešit, ale "díky bohu" jsem si tím nadměrným stresem přivolala až nemoc (kdy jsem opravdu byla nemocná) a tak jsem si vzala v práci volno. Prodloužila jsem si volno v rámci i duševního zdraví a prostě jsem si dala "dovolenou" od práce. 

Nechala jsem hlavu i tělo odpočívat. Koukala jsem na seriály/ filmy, dopřávala si chvíle pro sebe v rámci nějaké sebe-péče (horká dlouhá vana, masky, udělání se po dlouhé době hezké apod.), trávení času s rodinou/přáteli, procházky.. a tak nějak jsem se snažila opět mít chuť ve svém životě. Ale pozor, netlačte na sebe. Co přijde, tak přijde, jen to zlehka zkuste. Když to nepůjde, tak nepůjde. 

I když se to možná zdá lehčí podle toho, co píši, tak bohužel není. Je to opravdu vážný stav, kdy se cítíte hodně na dně a trvá dlouho se dostat zas do "normálního" stavu. Ale u mě pomohlo dělat věci na které jsem čas neměla díky časté práci a znovu trošku začít "žít". A to nejdůležitější - zpomalit! Nepřepínat se tolik a méně chodit do práce. :)

Určitě mi napište Vaší zkušenost, pokud nějaká byla :)
Vaše Klár.

Komentáře