Dlouho jsem si už říkala, že bych Vám mohla sepsat článek na toto téma, protože pro mě je stále k neuvěření, že mám konečně byt. Svůj první byt. A ta "cesta" k němu je pro mě prostě hezká.:) Tak snad Vás tohle téma bude bavit a můžeme jít rovnou na to.
Letos jsem si plánovala, že půjdu bydlet jinam, že si najdu byt a bude to skvělý. Dokonce jsem si to plánovala s kamarádkou se kterou to nakonec nevyšlo, pak jsem začala mít pochyby zda to zvládnu a tak jsem si řekla, že celé tohle odložím na další rok a vykašlu se na to. Tak jsem přestala úplně řešit byt a všechno okolo toho než mi jeden večer napsal kolega, že bude pouštět svůj dokonalý byt, že jde k přítelkyni a já jen "já ho beru!". Do teď nechápu, proč a jak ani nic, ale prostě jsem ho vzala :D.
Původně jsem měla jít bydlet až od ledna, pak prosinec a nakonec už za 3 týdny. Na to jaké jsem předtím měla pochyby, tak jsem je v tu chvíli, potom ani teď neměla. Cítila jsem, že to je to ONO a že do toho prostě jdu. Měla jsem dobrý pocit a ani jsem si nemusela nic půjčovat (ale štěstí bylo, že jsem brala ten měsíc zrovna nejvyšší výplatu) a všechno jsem si zvládla nakoupit a zařídit. Dalším štěstím bylo, že jsem zrovna v srpnu kupovala kompletně celý nový pokoj a tak jsem měla vybavení v podstatě ihned hotové.
Dál jsem se už jen domluvila s nadřízeným v práci, že mě odstěhuje (že já ty skvělý lidi okolo sebe mám!), den předtím jsem si jela ještě pro kocourka a najednou jsem bydlela. Za chvilku tu jsem měsíc a já do teď nechápu, že jsem se v podstatě během chviličky odstěhovala, nakoupila všechno a hned první den měla všechno hotové. Vděčím tomu i skvělým lidem, kteří mi pomáhali, děkuju! :)
Komentáře
Okomentovat